Je historickým faktem, že bez činnosti legií by samostatný československý stát v roce 1918 nevznikl. Na mnoha místech byly legionářům postaveny pomníky či alespoň umístěny pamětní desky. Na Dolnobousovsku nikdy nic podobného realizováno nebylo. V každé vsi byly postaveny pomníky na památku padlých v první světové válce, mnohdy doplněné obětmi druhé světové války. Na legionáře jako by se zapomnělo. V tomto směru byla sousední Sobotka vděčnější, byť řízením osudu jen krátce. Svědčí o tom text otištěný ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky č. 2 z roku 1999, podepsaný jen značkou S (patrně Samšiňák).
-
29Říj
-
28Říj
(Převzato z Bousováku číslo 10/1968)Narukoval jsem na podzim roku 1914 k jičínskému 74. pluku. V roce 1915 jsem byl nucen bojovat pro „širší rakouskou vlast“ na ruské frontě. Po roce 1916 jsem byl přemístěn na italské bojiště a to poblíž Terstu na planinu zvanou na Soči, kde my rakouští vojáci prožívali nezměrné utrpení. Stálá střelba z italských kanónů a strojních pušek nám nedovolovala pohybovat se po okolí. Krajina zde byla pustá, kamenitá a my jsme byli nuceni se skrývat jen za skalisky nebo v kavernách. Přísun potravy a ostatních potřeb byl zajišťován jen v noci.
-
27Říj
Sepsáno dle záznamů kroniky města Dolního Bousova – převzato z Bousováku č. 10 z roku 1968. Ruská revoluce v roce 1917 a jiné události světové došly ohlasu i v Dolním Bousově. Ač i nezdary na bojištích stíhaly Dohodu, přece nepřestali i zde lidé doufat, že Rakousko a Německo bude nakonec poraženo. Mnozí z vojáků bousovských vstupovali do legií a bojovali přímo proti nim. Také v Bousově tekly slzy pro otce, manžely a syny. Byliť i tu váleční sirotci a vdovy a o živobytí i byty byla velká nouze.
Nejnovější komentáře