Dnešní schůzka měla jasný cíl. Vyvěsit námi vyrobené hnízdní budky a polobudky ve Slavičím háji. Sešli jsme se po prázdninách v hojném počtu u školy a od naplánované činnosti nás neodradil ani silný vítr. Spěšným tempem jsme se vydali do Slavičího háje, kde nás již čekal ornitolog pan Kverek. Děti ho znají z podzimní přednášky a využili jsme našeho dalšího setkání ke krátkému představení knihy Slavík z dubového lesa, kterou pan Kverek na podzim vydal a krásně ji ilustrovala jeho dcera.
Pan Kverek je autorem a „zakladatelem“ Slavičího háje, který je častým cílem našich schůzek, a proto jsme velmi uvítali možnost, že nám s vyvěšováním prvních budek pomůže a poradí. Vyvěsili jsme celkem 5 sýkorníků s kruhovým vletovým otvorem a dvě polobudky. Pevně doufáme, že si přichystané příbytky své nové obyvatele najdou. V budkách by mohly zahnízdit například sýkory koňadry nebo sýkory modřinky a v polobudce nad strouhou vytékající z Malého Piváku například konipas horský. V jiné polobudce by nás mohl potěšit například lejsek šedý nebo červenka. Slavičí háj má již nyní množství zajímavých ptačích obyvatel a hnízdní budky by mohly nabídnout hnízdní příležitost dalším druhům. Jsme zvědaví, jak bude nadcházející hnízdní sezóna úspěšná a budky přijdeme určitě brzy zkontrolovat.
Díky panu Kverkovi jsme si mohli v „háji“ všimnout i dalších zajímavostí, např. hnízda chráněného trnitým keřem, které vloni obýval ťuhýk obecný. Protože vyvěšování budek je poměrně náročná činnost a přímo se na ní může podílet vždy jen několik lidí (nebo třeba i jen jeden), my ostatní jsme kromě sledování této činnosti měli i jiné „úkoly“. Kdo chtěl, mohl si například vyzkoušet, jaké to je zapálit svíčku při silném větru, zda to vůbec zvládne a případně za jak dlouho. Výsledky zapalování svíček byly velmi rozmanité, někdo by si s pěti sirkami ani neposvítil a jiný to zvládl třeba za 10 vteřin.
Další dnešní zábavou byl hon na nejdelší rákos, který vyhrála Anička se zhruba 3,5 m dlouhým stvolem. Ke konci schůzky si většina z nás pochutnala (nebo alespoň ochutnala) na divokém česneku, který Vítek pod keři objevil a rozhýbali jsme se díky hře na „Molekuly“. Cestou zpět byla hlavním trhákem kárka, kterou opustily vyvěšené budky a byly nahrazeny zejména mladšími ročníky, které si jízdu na netradičním dopravním prostředku opravdu užily.
