Schůzka – čištění budek

Přesto, že počasí bylo dočista zimní, jsme se vydali na Rohatsko, abychom připravili sýkorníky na novou hnízdní sezónu.

Zastavili jsme se na louce u Kyseláku, kde bylo krtin víc než dost, a pověděli jsme si zajímavosti o krtkovi… například, že jeho chodbičky, které hloubí cca 70 cm pod zemí, dosahují délky 30-50 m. Krtkova krátká srst roste všemi směry, umožňuje mu to rychlý pohyb chodbičkami tam i nazpátek. Probrali jsme také krtčí stravu, to, jak si uchovává „živé žížalí konzervy“ zakousnutím do nervové uzliny. Došli jsme až k tomu, že v pohádkách je všechno možné, ale ve skutečnosti je spousta věcí jinak, třeba to, že krtek je téměř slepý, protože k životu v podzemí zrak nepotřebuje. Krtčí mláďata jsou po narození velká jako švestková pecka, ale po sytém mateřském mléce rostou jako z vody. Hnízdo nejspíš opouštějí ráda, protože i na krtcích parazitují blechy.

Nad studánkou Na Horách jsme se občerstvili teplým čajem a vydali se na průzkum prvních sýkorníků. V budce na bříze byla pod mechem a peřím čtyři vajíčka. V polobudce byl jen myší trus. Další budka byla prázdná a v poslední v lesíku pod studánkou byly zbytky po úspěšném hnízdění. Také v sýkorníku na javoru u tůněk ptáci úspěšně hnízdili. Na zpáteční cestě pěší chůzí po trase NS jsme objevili uhynulou pěnkavu jikavce.

Děti si dosyta užily zbytků sněhu i dlouhou procházku.