Schůzka – listy stromů, jeleni a ohýnky

Šli jsme nejdříve po trase NS Za lesním tichem, to znamená od školy ke stavebninám Svoboda a dál podél ohrad k trati. Cestou jsme si povídali o stromech a listech. Děti udivilo, že jinan dvoulaločnatý byl na Zemi už za éry dinosaurů, známe jej totiž ze zkamenělin. Prohlédli jsme si jeho list, který tvoří srostlé jehlice. Dodnes se vědci přou, zda se jedná o jehličnan nebo listnáč. Pověděli jsme si o jeho účincích na paměť. Používá se ve formě tinktury a čaje k léčbě Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Několik listů jsme umístili na kartony s namalovanou siluetou stromu. Utvořili jsme strom „mnoholisťák“, na kterém se vyskytovaly listy ze všech stromů, co jsme cestou potkali. Topoly, olše, babyky…

U ohrady jsme si řekli o paroží. Přišel nám je předvést statný jelen až k plotu. Trochu trávy chtěly i kozy, na těch jsme dětem vysvětlili rozdíly mezi parohy a rohy. U chatové oblasti jsme natrefili políčko okrasných mochyní. Na polní cestě jsme zkoušeli rozdělávání ohně. Nejdříve jsme děti samozřejmě poučili o bezpečnosti, o tom, kdy a kde se smí zapalovat oheň, a že je vždy nutný dohled dospělého. Pak se děti rozpovídaly o tom, kdo kdy a kde už škrtl sirkou: při zapalování svíčky, rozdělávání ohně v kamnech nebo na ohništi ap. Mnoho dětí drželo zápalky v ruce vůbec poprvé. Byly i takové, které se bály a o tuto zkušenost nestály. Jednotlivé skupiny si nanosily suchá stébla trav, suché listy a větvičky. Pak je zkoušely zapálit. Děti si musely vyzkoušet přiměřený tlak na zápalku i krabičku tak, aby se hlavička sirky vznítila. Mnohé děti překvapilo, že vzplála tak silným plamínkem a leknutím ji hned pustily. Nakonec většina ohýnků vzplála. I když byl vlhký listopadový den, všechny ohníčky jsme pečlivě uhasili vodou z PET lahve, posilnili jsme se teplým čajem a vydali jsme se kolem lip svobody zpátky ke škole.