5. 4. 2019 jsme se s mladšími dětmi vydali na Rachvala, abychom uklidili okolí stoleté lípy před výsadbou jubilejní lipky. Cestou jsme viděli labuť na hnízdě, nutrie, mrtvé mládě hrdličky a červenku. Sesbírali jsme několik pytlů odpadků, které jsme soustředili na kraj křoví za stoletou lípou. Kuriozitou byly dva velké pytle a igelitové tašky plné zbytků masa, které ošklivě zapáchaly. Děti na konci schůzky dostaly za odměnu pěkné samolepky s tematikou Ukliďme svět, ukliďme Česko.
Sejdeme se před školou ve 13 hodin a společně dojdeme do knihovny, kde nás čeká společný program o netopýrech. Přijede za námi paní Cepáková z České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON) a s ní i možná živí netopýři…..
Dnes jsme se skupinkou mladších dětí vydali čistit hnízdní budky a poklidit naučnou stezku podél Červenského rybníka. Počasí nám přálo a všichni pilně sbírali odpadky, které se v okolí stezky už zase nashromáždily. První z čištěných budek nesla stopy po hnízdění pravděpodobně sýkor, stejně tak další dvě umístěné v okolí louky u dvou borovic. V jedné budce sýkorka zřejmě uhynula, bylo neuvěřitelné, kolik peříček je z jednoho malého ptáčka. Poblíž rybníka jsme také našli mrtvé káně (pravděpodobně) a kostru ryby. U dvou borovic jsme si dali zaslouženou přestávku se sušenkovou odměnou, pověděli jsme si o blížícím se jaru a sledování příletu vybraných druhů ptáků. Trochu jsme zapomněli sledovat čas a zpáteční cestu jsme tak museli zvládnout rychlým pochodem.
V podkroví knihovny jsme se sešli s panem Soběslavem – lesníkem a myslivcem. Děti se dověděly mnoho zajímavostí o zvěři, která žije v našich lesích, o plemenech loveckých psů, o stromech v lese. Pan Soběslav dětem ukázal různé shozy, zuby divočáka a také různé typy nábojů, které myslivci používají k odlovu zvěře. Vysvětlil dětem, která zvěř se loví, kdy a jakým způsobem. Povídali jsme si o tom, jak se lesník stará o stromy v lese a myslivec o zvěř a jak to všechno spolu souvisí. Děti si vyzkoušely dalekohled. Zopakovali jsme si informace o tetřívkovi, které jsme se dověděli v Krkonoších a děti přemýšlely, jací podobní ptáci žijí v našem prostředí (bažant, koroptev, křepelka…). Po zajímavé besedě jsme vyběhli do přírody, k domu s pečovatelskou službou. Děti si zkusily zacvičit na posilovacích strojích, pak jsme sešli ke Klenici a vyčistili jsme hnízdní budku, umístěnou na javoru blízko koupaliště. Úspěšně v ní loni hnízdily sýkory. Prohlédli jsme si důkladně materiál, který ptáci použili ke hnízdění: suchou trávu, mechy, chlupy a peří.
Procházku kolem řeky jsme využili k soutěži o nejdelší rákos. Překvapivě vyhrál nejmenší člen výpravy. Zbytek času děti trávily stavěním hrází z klacků, listí a trávy.
27. 4. jsme se vydali s 25 dětmi na Rohatsko, k tůňkám, podívat se na čolky a další živočichy. Děti vytvořily skupinky a zapisovaly všechny živé tvory, které se nám podařilo vidět a určit. Byla jich celá řada. Od čolků obecných přes larvy vážky a potápníka, chrostíky, vírníka až po motýly, chrobáka, pavouky a mandelinky topolové.
Při zpáteční cestě jsme obdivovali květy přesliček rolních a pletli jsme věnce z pampelišek. O pár dní později se Pavle s jejími dětmi podařilo v tůňkách odlovit čolka velkého.
26. 1. jsme se sešli na společné schůzce v podkroví knihovny. Přijeli za námi z Muzea Přírody Českého ráje s programem o našich plazech. Dověděli jsme se mnoho nového. Například, že zmijí jed má podobné složení jako žahavé buňky kopřivy a zmije ho má jen tolik, kolik stačí na usmrcení malého hlodavce.
Zlatým hřebem programu byla živá krajta královská. Kdo se nebál, mohl si ji dát kolem ramen a vyfotit se s ní. Většina dětí toho využila. Každý nakonec obdržel letáčky o ohrožené ropuše krátkonohé a kalendářík s plazem a obojživelníkem roku. Nabyté znalosti budou moci děti využít nejen ve škole, ale například i na soutěži Zlatý list, na kterou se letos na jaře (27. 4.) do Prachova opět chystáme.
Dnes nám počasí přálo a užili jsme si pohybově aktivní schůzku. Nejprve jsme se vydali na Bakovku doplnit krmítka a připevnit lojové kouličky. Děti si také vyzkoušely vyloupat slunečnicová semínka a ochutnat je, jako to dělají sýkorky. Někomu tato delikatesa chutnala i s pevnou černou slupkou:-)
Protože před pár dny konečně napadl sníh, obešli jsme koupaliště a se sáňkovací výbavou zamířili na svah u Domu s pečovatelskou službou. Ten byl již značně opotřebený po dopolední sáňkovací akci prvních a druhých tříd. Přesto jsme nadšeně využili alespoň zbytků sněhu a neúnavně jezdili dolů a vybíhali nahoru. Naštěstí to všichni ve zdraví zvládli a odřel se lehce jen jeden nos. Zato pračky dnes měly co dělat, posuďte sami na fotografiích:-).