26.4. jsme se sešli v podkroví knihovny a infocentra, abychom si poslechli povídání o motýlech doplněné krásnými fotografiemi. Přednášejícím byl pan Antonín Kůrka, odborník na slovo vzatý, který se zabývá hmyzem (zvláště pavouky) celý život. Napsal například Atlas pavouků České republiky. Jeho vyprávění bylo poutavé a zajímavé i pro naše malé neposedy. Dověděli jsme se například, kolik druhů motýlů žije v ČR (3500), a celosvětově (180000), a že je to hned po broucích nejpočetnější skupina bezobratlých. Všichni jsme poznali něco nového: například to, že existují motýlí upíři, kteří sají krev či slzy ostatních živočichů. Většina motýlů se sice živí nektarem, ale jsou i tací, kterým stačí exkrementy nebo pot savců. Také byly zajímavé informace, co se děje se zakuklenou housenkou: všechny tělní tekutiny se rozpustí na jakousi kaši, a kmenové buňky pak řídí tvorbu úplně odlišného motýlího těla, které už původní housence není vůbec podobné…
Na konci besedy byl prostor pro zvídavé dotazy a pak jsme se ptali zase my dětí – za správné odpovědi děti dostaly samolepky motýlů a můr. Všem se odpoledne strávené promítáním a povídáním moc líbilo!
Dnešní schůzku jsme připravili jako „Zlatý list nanečisto“. Kolem fotbalového hřiště bylo devět stanovišť: poznávání jarních rostlin, geologie, jedovaté keře a stromy, plazi, sovy, obojživelníci, datel, poznávání větviček stromů a naše práce pro přírodu. Témata podobná, jako budou příští týden v Prachově. Děti ve tříčlenných družstvech obcházely jednotlivá stanoviště a zapisovaly odpovědi. Hodnotil se čas i počet správných odpovědí. Byla to pro nás všechny důležitá zkušenost. Děti například zjistily, že fialka je správně violka, že Český ráj je tvořen převážně pískovci, jak rozlišit datlici od datla a zmiji od užovky… My vedoucí zase víme, koho tento typ soutěží zajímá a koho vůbec ne.
Všechna témata budou ještě pro děti k nahlédnutí na naší školní nástěnce hned v úterý po Velikonocích.
Tato schůzka byla opět úklidová, tentokrát s mladšími dětmi. Prošli jsme rojnicí Bakovku a posbírali 5 pytlů odpadků a zbytky kabelové izolace. Mezi raritními kousky zazářil starý deštník, kšiltovka s mechovou ozdobou a pracovní obuv s kovovou špičkou. Cestou jsme si povídali o bylinách, které jsme viděli: bršlice-kozí noha, violka vonná a psí, orsej jarní, řebříček, jitrocel, pampeliška, bika, kopřiva… U kopřivy jsme si ukázali, jak se dá složit a sníst její list, aby se člověk nespálil.
Z hub jsme kromě chorošů viděli jen jidášovo ucho. Pěkně nám zazpívali budníčci a ukázal se nám dokonce jeden tlustý slepýš. Odpad jsme uložili do prázdného kontejneru na směsný odpad u hřbitova. Pokračovali jsme na hřiště, kde jsme děti odměnili čokoládovými lízátky. Každý si pak ještě vybral předlohu stromu, kterou si podle vlastní fantazie dozdobil veselými jarními samolepkami.
Ve středu 22.3. jsme jeli na krátký výlet do Vlčího Pole. Hned na kraji lesa kvetly jaterníky – podléšky. Potom jsme viděli skokany hnědé a ropuchy, čolky obecné a chuchvalce žabích vajíček. Také jsme objevili soví vývržky. V lese potom políčka kvetoucích bledulí, petrklíče, plicník, poupata sasanek, rašící semenáčky stromů a kvetoucí keříky voňavých lýkovců.
S dětmi jsme se soustředili na mrtvé dřevo. Zjistili jsme, že je překvapivě plné života. Pod zbytky kůry v trouchu žijí kolonie mravenců, stínky a další půdní organismy. Viděli jsme také velkého střevlíka, který tam přečkal zimu. Pod kusem padlého kmene měla svou skrýš myšice – poznali jsme to podle vyhlodaných pecek a žaludů. Tlející pařezy byly plné různých hub a bílého podhoubí, mechů a lišejníků. Někde už klíčily semenáčky stromků a dalších rostlin.
Prohlédli jsme si pobytové stopy – lože srnek, trus divokých prasat. Dokonce jsme našli zbytky hostiny nějakého dravce, který si „pochutnal“ na ropuše obecné. Zbyla po ní svlečená kůže s jedovými žlázami, lebka s očima a spousta drobounkých vajíček.
U Hraběnčiny studánky jsme se umyli a napili, a pak jsme už pospíchali k autům, aby na nás rodiče u školy nemuseli čekat.
Tématem dnešní schůzky byla přísloví a pořekadla o zvířatech. Zahráli jsme si netradiční stopovanou, místo lístků s úkoly jsme nacházeli lístečky s názvy zvířat. Vzpomínali jsme, jestli známe nějaké lidové moudrosti, které se ke zvířeti vztahují.
Užili jsme si spoustu legrace. Počítali jsme se a říkali, kdo chybí. Chyběl chlapec, který se příjmením jmenuje Vlk. Zanedlouho jsme potkali jeho maminku, a tak jsme mohli říkat: „My o vlku a vlk za dveřmi“… Zkoušeli jsme koukat „jako tele na nová vrata“, při krmení oveček jsme si vysvětlili, co znamená „být černá ovce rodiny“. V rybníce jsme viděli leklého kapra, tak jsme si podali navzájem ruce „jako leklá ryba“ a přidali jsme k dobru, že „ryba a host třetí den smrdí“.
Raději jsme dětem zakázali vyzkoušet, jestli „pes, který štěká, nekouše“. Spíše jsme je poučili, že „Častokrát malý psíček velikého vepře svalí“. Přísloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“, dítě okomentovalo slovy: „Protože už je vypotřebovanej…“.
Také na ptactvo došlo. Pověděli jsme si, komu se říká, že je jako střízlík, že má hlásek jako konipásek, má na nose hejla, že je jak zmoklá slepice nebo že by ani kuřeti neublížil.
Asi nejvíc se dětem líbilo: „Štěstí chodí dokola, sem tam padne na vola.“…
Ve Slavičím háji jsme si zahráli na rybáře a rybky. Pozorovali jsme na vzdáleném poli svatební lety čejek chocholatých a ze Zvolínku jsme viděli odlétat husy velké. Při zpáteční cestě jsme posbírali velkou tašku odpadků.
Dnes se mladších dětí sešlo jen sedm. Vyjeli jsme si na krátký výlet – vlakem na Rohatsko a odtud jsme šli procházkou zpátky do Bousova. Cestou jsme si prohlíželi tabule stezky Okolo Klenice, ukazovali jsme si, odkud kam sahaly dávné rybníky…Už se ozývali vrabci, hrdličky, sýkorky a strnadi. Pozorovali jsme stopy zajíců, srnek a bažantů. Viděli jsme i několik živých exemplářů zajíce a kachen. Uspořádali jsme soutěž o nejdelší rákos.
Z Klenice jsme vylovili skořápky škeblí, plastovou židli, dva květinové truhlíky, kelímky od hořčice, květníky po sazenicích a jiné zajímavosti. Na krmelišti jsme vyměnili síťky po lojových koulích za nové. U bývalého mlýna Valchy už měly ovce jehňátka. Celé odpoledne na nás zářilo sluníčko, místy už bylo cítit ze země jaro. Moc jsme si to všichni užili.
Nejprve jsme šli nakrmit ptactvo na Bakovku k hrušni polničce. Místo lojových koulí visely na stromcích jen prázdné síťky, tak jsme je vyměnili za plné. Potěšilo nás, že sem lidé spontánně přinášejí krmení pro zvířátka. Místo je to optimální, na sněhu je vidět velká spousta stop, nejen ptačích, ale i zaječích. Když se sem blížíte potichu, potkáte se s mnoha kosy, sýkorkami nebo dokonce s červenkou.
Další část schůzky proběhla na kopci u domu s pečovatelskou službou. Kopeček byl krásně uklouzaný, takže jízdy byly rychlé…
Schůzku jsme zakončili v knihovně u čaje, cukroví a jablečných křížal. Došlo i na vědomostní hru o ptácích.
Předvánoční schůzka mladších dětí se nesla v pravé tvořivé vánoční náladě. Děti si mohly vyrobit několik dárečků pro své blízké, třeba různé typy svíček z barevného včelího vosku. Kdo zrovna nesmotával svíčku, mohl si ozdobit jeden či dva menší perníčky. Po zaschnutí polevy si je děti zabalily do celofánových sáčků a zavázaly ozdobným lýkem.
Dalším dárkem byla lahvička pečeného čaje, který děti samy v rámci listopadové schůzky vytvořily pro všechny k Vánocům. Děti si udělaly z barevného kartonku cedulky s nápisy (třeba: pečený čaj pro mamku a taťku), a dozdobily lýkem. Čaj mohly také ochutnat, aby věděly, jakou dobrotu si domů nesou…
Listopadové odpolední nevlídno jsme strávili v podkroví knihovny. Nejdříve jsme si zahráli zvířecí bingo, se sladkými cenami za první sloupec, řádek, úhlopříčku a celý tiket. Pověděli jsme si také o sobotním výletu do Střehomi a Plakánku, o pečeném čaji, který vyrobily mladší děti pro všechny na minulé schůzce.
Pak už přišel pan Libor Knobloch, který vyrábí šperky z přírodních kamenů (zde se můžete podívat na šperky, které vyrábí) a vyprávěl o polodrahokamech a drahokamech. Kde se nacházejí u nás i v zahraničí, jak vlastně vznikaly, jak se zpracovávají (ukázal nám i řezný kotouč z pily). Ukázal nám i velké drahokamy vybroušené mnoha malými ploškami, ty se nádherně třpytily…vypadaly, jako by je vyloupli z královské koruny. Zaujaly nás také achátové šperky, které nám pan Knobloch ukázal. Vyrábí je pomocí šperkařského drátu a poté ještě musí projít galvanizační lázní. Děti si přinesly i své vlastní nálezy, mnohdy velmi zajímavé. Třeba kulatý křišťál. Křišťál bývá hranatý, má tvar krystalu. Ale může se stát, a v blízkém okolí DB se to stává, že se najde kulatá bělavá pecička křišťálu. Jedná se o křišťál, který unášela řeka. V řece se postupem času omlel až do kulatého tvaru.
Všichni jsme se shodli na tom, že se brzy vydáme do blízkých polí a budeme pátrat…Na konci besedy jsme dostali od pana Knoblocha sáček drobných vybroušených kamínků, takže každý si pro radost jeden odnesl domů…
Venku bylo velmi nevlídno, a tak jsme byli rádi, že jsme schůzku mohli strávit v suchu a teple nad přípravou domácího pečeného čaje. Sešlo se celkem jedenáct malých dětí. Byly velmi šikovné, takže práce šla rychle od ruky. Děvčata se pustila do umývání skleniček a víček, ostatní chystali ovoce. Loupali a krájeli jablka, hrušky, pomeranče a citrony, přidávali skořici a hřebíčky. Pro správnou chuť a barvu nesmí chybět červené bobule: bezinky, jahody, rybíz, borůvky a josta. A nakonec kvůli konzervaci rum a třtinový cukr. Když byl plech v troubě, ještě zbyl čas na skládání puzzle, provázek o lese a tleskanou hru na zvířátka. Skupině malých dětí se podařilo vyrobit tolik čaje, že každé dítě, které kroužek navštěvuje (i děti ze skupiny starších), bude mít svou lahvičku. Může ji použít třeba jako dárek. Dvě větší lahvičky společně ochutnáme na posledních schůzkách před Vánoci.
