Po chladných a deštivých dnech se poprvé usmálo sluníčko. Toho jsme hned využili a se skupinou starších dětí jsme se vydali do Končin. Nejprve jsme šli husím pochodem po silnici a podél vodoteče do lesíku v Končinách. Dávali jsme pozor na kosatce sibiřské, které touto dobou už mají mít poupata a květy, ale nenašli jsme ani jeden trs. Na poli letos roste řepka olejka, takže je vše ošetřené chemicky… Po deštích je voda ve strouze jen stojatá, podobná bažině, bez života. Před třemi lety jsme v podmáčeném břehu na protějším poli viděli kulíky a čejky, ale letos vůbec nic… Viděli jsme pouze několik kusů srnčí zvěře a stopy divokých prasat. Liščí nora vypadá obydleně. Rybníček je naplněný čistou vodou, ale čolci v něm nejsou. Studánka je téměř vyschlá, jsou v ní napadané velké větve dožívající vrby. Potůček, který z ní tekl do rybníčku, už neproudí a slouží jako kaliště divočákům. Gurmáni si na bezu nasbíraly jidášovo ucho. Povídali jsme si o monokulturách, o řepce, bio palivech, o zdrojích energie (ropa, uhlí x slunce x voda x vítr x jaderná energie). Zmínili jsme i výhodu domácích produktů před dováženými (např.: na 1 kg jahod z Afriky připadá cca 12 litrů pohonných hmot).
Nazpátek jsme prošli řepkovým polem husím pochodem v brázdě po traktoru.
