Neznám snad nikoho, kdo by měl rád vosy. Znám však spoustu lidí, kteří je doslova nesnášejí a mají z nich panickou hrůzu. Vosy jsou obecně pokládány za tvory naprosto neužitečné a tudíž zbytečné až nadbytečné existence, které v létě znepříjemňují pobyt téměř všude.
Proto nás příliš nepotěšil nález pořádného vosího hnízda v zadní části zahrady a naším (myšleno pomalým a rozvážným) tempem jsme se chystali na jeho likvidaci. Internet radil použít bez obav speciální přípravek Biolit na vosy. Po jeho zakoupení jsme však zjistili, že otvor do vosího hnízda se značně zvětšil a někdo již dobyl vosí příbytek bez nás. Svoji práci odvedl dokonale a vosí plásty rozházené po zemi v okolí díry dávaly znát, že poslední přeživší vosy se snaží zachránit zbytky domova celkem zbytečně. Poté, co jsme si ověřili, že se o tento husarský kousek nepokoušel nikdo z rodiny s krumpáčem v ruce, jsme začali pátrat po dalších živočišných druzích, které by vosami nepohrdly a nebály se jejich žihadel. Po zralé úvaze jsme ze seznamu potenciálních jedlíků a ničitelů vosích hnízd vyloučili medvěda a poděkovali za dobrou práci včelojedovi lesnímu.
Včelojed lesní (Pernis apivorus) je dravec velikosti obecně známé káně lesní, se kterou je také lehce zaměnitelný. V letu se od káně pozná podle menší, tzv. holubí hlavy, křídla má užší s tmavě lemovaným zadním koncem a ocas je také trochu delší. Celkový dojem z včelojeda v letu je tedy štíhlejší než z podobné a mnohem častěji se vyskytující káně lesní. Nápadným projevem přítomnosti včelojedů jsou na jaře jejich svatební lety, kdy ptáci stoupají do značné výšky a než se pustí střemhlav letí dolů, tak na vrcholu stoupání krátce zatleskají křídly nad hřbetem. Včelojed je přísně tažným ptákem, který většinu roku tráví v Africe nebo při migracích. Na hnízdiště přilétá od konce března do konce dubna, na zimoviště do tropické Afriky se vydává od konce srpna do počátku října.
Včelojed je výrazným potravním specialistou, jehož jídelníček tvoří převážně vosy a jejich larvy, které vyhrabává ze zemních hnízd. Vsedě nebo při nízkém pátravém letu vyhlíží včelojed na zemi otvory do vosích hnízd, která pak rozhrabává drápy i za pomoci zobáku, někdy až do hloubky 40 cm. Vosy ho přitom zuřivě obletují, ale jejich píchání brání husté a tvrdé opeření, obzvláště mezi kořenem zobáku a okem, a také zrohovatělé štítky na nohou. Jakmile je hnízdo volně přístupné, vytrhne včelojed plásty s larvami a letí s nimi k hnízdu nebo je sám vyžírá. V případě nedostatku vos si doplňuje jídelníček i jiným hmyzem a drobnými obratlovci, hlavně žábami a mláďaty ptáků vybíranými většinou z hnízd. V létě požírají včelojedi také ovocné plody, jako např. třešně a švestky, nebo i různé bobule rostlin. Včelojed lesní je rozšířen nepravidelně po území celé České republiky, nejpočetněji hnízdí v nízkých až středních nadmořských výškách, ale vzhledem k potravní specializaci je jeho hustota osídlení řídká. Početnost V Česku se odhaduje na 650 – 1000 hnízdních párů.
Doufám, že si včelojed na na vosách vykrmených našimi hruškami a jablky dobře doplnil své tukové zásoby a za rok nás v případě potřeby navštíví zas. A kdyby ne, Biolit to jistí 🙂
