Dnešní výprava za velkými kopytníky do Milovic byla trochu dobrodružná. Bylo nás totiž několik skupin a účastnili jsme se různých variant výletu. Někteří přijeli rovnou k ohradám divokých koní a praturů, jiní šli pěšky s různými zastávkami. Z plánovaných dvou komentovaných prohlídek (pro každou ze skupin) nakonec byla jen jedna společná, protože první skupina se pro nedostatek signálu nemohla spojit s průvodcem panem Dostálem.
Dověděli jsme se mnoho zajímavostí ze života v obou zdejších rozsáhlých ohrad. Kromě praturů a divokých koní je zde spousta dalších živočichů, kterým stepní prostředí vyhovuje. Například kriticky ohrožený modrásek hořcový, jehož živnou rostlinou je hořec, a který je vývojovým cyklem vázaný na luční mravence. Jeho housenka totiž vylučuje podobný feromon jako mravenčí kukly – proto ji mravenci odnesou do mraveniště a tam ji opatrují. Když se v mraveništi vylíhne nový motýl, musí velice rychle najít cestu ven, než ho mravenci prokouknou…
Dalšími zajímavými obyvateli těchto míst jsou například dudci a krutihlavové. Z loni umístěných pěti budek pro krutihlavy byly všechny obsazené. Těchto ptáků zde tedy bude, doufejme, přibývat. Pratury jsme viděli z dálky, ale i tak budí respekt. Je to, jako když kráčí skříň naležato…a ty rohy! Spásají jednak třtinu křovištní, ale hlavní potravou jsou křoviny. Z jednoho pratura byla vidět jen rohatá hlava, co čouhala ze šípkového keře – to bylo efektní.
Z koní se k nám přiblížila skupinka klisen, takže jsme viděli i nejmladší z hříbat, které se narodilo v půlce října. Jako zlatý hřeb se přišel až k ohradě ukázat hřebec. Hřívu měl vepředu ozdobenou semínky ze řepíku. Ten halloweenský list jsme opravdu takhle našli…
