Ráno v sobotu 9. 2. jsme se setkali v Sobotce, natěšení na hory a sníh. Velká zavazadla a boby nám vezli tam i zpátky ochotní rodiče v dodávce, za což ještě jednou moc děkujeme! Cesta do hor byla přece jen dlouhá, tak jsme si ji zpestřovali hrou na hádání zvířátek. Do Maršova jsme dorazili bez větších problémů podle plánu. Následovala petrželová polévka a špagety k obědu. Po chvilce odpočinku jsme se ustrojili a konečně vyrazili do přírody a na sníh! I přes oblevu, která nastala také na horách (teplota kolem 1 stupně), tu bylo sněhu plno – kdo sešel z cesty, zapadl (podle velikosti po kolena či po pás
). Výstup na vrchol Rýchory (1001 m) nám trval přibližně dvě a půl hodiny a hodně členů naší výpravy si sáhlo na dno svých možností. Jak jsme se blížili k cíli, hora se na krátkou dobu ocitla v mlžném oparu – tak jsme si s dětmi povídali, jak je jednoduché v takovém počasí v horách zabloudit. Počasí však bylo proměnlivé, chvílemi se dalo zahlédnout modré nebe a mraky, které po obloze doslova letěly. Na Rýchorské boudě bylo tolik sněhu, že děti sjížděly po její střeše na bobech. Výhled byl podivuhodný, slunce ozařovalo vzdálené vrcholky červenou barvou. Čekalo nás překvapení v podobě bílého poníka, který se tu volně procházel. Po svačině jsme se připravili k sestupu či sjezdu. Čtyřkilometrovou trasu, kterou jsme poctivě vyšlapali nahoru, jsme si mohli za odměnu sjet dolů. Sjíždělo se po etapách: Děti jsme pouštěli po krátkých časových intervalech, aby do sebe nenarazily a po určitých úsecích jsme počkali, až bude sestava opět kompletní. Na večeři jsme dorazili až za tmy. Byla pomazánka z červené řepy na pečivo nebo chléb a buřt guláš. Komu nechutnalo, vzal si ovoce. Večer jsme věnovali sušení mokrého oblečení a obuvi, povlékání postelí a také jsme nezapomněli na trochu ekologie: Děti shlédly krátký film o krásách Krkonoš a potom v týmech zkoušely zhodnotit své znalosti v poznávání místních živočichů a rostlin. Dověděli jsme se mnoho zajímavého například o tetřívkovi obecném – čím se živí, jak přežije zimu v Krkonoších a proč mu škodí, když lyžaři jezdí mimo vyznačené cesty.
). Výstup na vrchol Rýchory (1001 m) nám trval přibližně dvě a půl hodiny a hodně členů naší výpravy si sáhlo na dno svých možností. Jak jsme se blížili k cíli, hora se na krátkou dobu ocitla v mlžném oparu – tak jsme si s dětmi povídali, jak je jednoduché v takovém počasí v horách zabloudit. Počasí však bylo proměnlivé, chvílemi se dalo zahlédnout modré nebe a mraky, které po obloze doslova letěly. Na Rýchorské boudě bylo tolik sněhu, že děti sjížděly po její střeše na bobech. Výhled byl podivuhodný, slunce ozařovalo vzdálené vrcholky červenou barvou. Čekalo nás překvapení v podobě bílého poníka, který se tu volně procházel. Po svačině jsme se připravili k sestupu či sjezdu. Čtyřkilometrovou trasu, kterou jsme poctivě vyšlapali nahoru, jsme si mohli za odměnu sjet dolů. Sjíždělo se po etapách: Děti jsme pouštěli po krátkých časových intervalech, aby do sebe nenarazily a po určitých úsecích jsme počkali, až bude sestava opět kompletní. Na večeři jsme dorazili až za tmy. Byla pomazánka z červené řepy na pečivo nebo chléb a buřt guláš. Komu nechutnalo, vzal si ovoce. Večer jsme věnovali sušení mokrého oblečení a obuvi, povlékání postelí a také jsme nezapomněli na trochu ekologie: Děti shlédly krátký film o krásách Krkonoš a potom v týmech zkoušely zhodnotit své znalosti v poznávání místních živočichů a rostlin. Dověděli jsme se mnoho zajímavého například o tetřívkovi obecném – čím se živí, jak přežije zimu v Krkonoších a proč mu škodí, když lyžaři jezdí mimo vyznačené cesty.V neděli jsme posnídali vánočku s máslem a marmeládou a vydali jsme se opět ven. Tentokrát jsme šli jen do blízkého lesa, kde se děti věnovaly zkoumání čistoty prostředí pomocí lišejníků. Jedné skupince se podařilo objevit i „vousatý“ lišejník, který je na znečištění nejvíce citlivý. Čas zbyl i na bobování na malém kopečku. Po výborném obědě (hrachová polévka, karbanátky s bramborovou kaší a salát) si děti nakoupily ve fair trade obchůdku drobnosti (nejoblíbenějším artiklem byla dřevěná vařečka). Potom následovalo rovnání, hledání a balení věcí a v 15 hodin jsme plni dojmů opouštěli Horní Maršov. Každý z nás jistě bude dlouho vzpomínat…
