V sobotu jsme se zúčastnili společně s ČSOP Klenice akce „Za nejvyšším stromem v Čechách“. Sešli jsme se v osm hodin před Bondy. Bylo podmračené počasí a trochu mrholilo. Těšili jsme se na pana Marka Tomáška – dendrologa, který má vždycky zábavný a poučný výklad, ale byl v nemocnici, takže jet nemohl. První zastávka byla v Bosni pod hradem Valečov u památné lípy. Děti pak dostaly za úkol najít houbu, která teď v lese roste a je celkem zajímavá, červená, vypadá jako pohárek a jmenuje se ohnivec. První nálezkyně získala houbové pexeso.
Pokračovali jsme za nejmohutnější a za nejvyšší douglaskou do lesa u Vlastiboře. Šli jsme po zelené turistické značce celkem dlouho pěkným lesem, protkaným potůčky. Kvetlo tam hojně devětsilu. Z mrholení se ale stal vydatný déšť, občas padaly i ledové krupky. Nejmohutnější douglasce jsme změřili obvod kmene – 415 cm. Blízko už rostly vysoké douglasky, ale mohli jsme jen odhadovat, která z nich je nejvyšší…Je zajímavé, že pokud se jehličí douglasky rozemne, tak voní krásně po pomerančích. Na zpáteční cestě se děti nemohly dočkat autobusu. Když ho zahlédly, utíkaly, aby už byly uvnitř a mohlo se jet na oběd.
V saloonu U Supa měli zrovna zvěřinové hody, takže jsme mohli ochutnat kančí guláš. Kdo je více na klasiku, dal si raději kuřecí řízek nebo krkovici, vše výborné. Třešničkou na dortu byl výborný tvarohový koláč s červeným ovocem. Po obědě už jsme měli dosti velké zdržení oproti časovému plánu, tak jsme v Sedmihorkách nabrali průvodce a do Arboreta Bukovina jsme dojeli autobusem. Dozvěděli jsme se zajímavosti o vzniku arboreta, že je vlastně zámeckým parkem Hrubé Skály, kam se ovšem přímo nevešel. Založen byl v roce 1860. Rostou tu zajímavé keře a stromy – stoleté keře rododendronů, různé druhy jedlí, dubů a nově i metasekvoje či platany. Také zde lze najít řadu douglasek, a to nejen v arboretu, ale i v jeho okolí. Jednu mohutnou douglasku jsme změřili a zjistili jsme, že je ještě o pár centimetrů mohutnější než ta na Jablonecku.
Do Tatobit jsme se nakonec podívat nestihli, jednak kvůli časovému skluzu a také kvůli nervům pana řidiče, kterého jsme nutili jezdit po úzkých cestičkách, kde by mělo problém i obyčejné osobní auto, natož autobus…Na tatobitskou lípu velkolistou se pojedeme podívat až bude potvrzené její vítězství v anketě Evropský strom roku.
