Schůzka – promítání hadi

V pátek 1.3. jsme se v počtu téměř 40 lidiček sešli v podkroví infocentra v Dolním Bousově na oblíbené akci S hady a o hadech. V úvodu programu děti vyprávěly, co si o hadech pamatují z minulých přednášek. Že mají srostlá průhledná oční víčka, takže jejich oči jsou stále zavřené i vidoucí zároveň. Že evolucí přišli o končetiny, jak se ukrývali v různých štěrbinách a zalézali pod zem. Že kobry plivou jed do očí obětí. Že hadi neslyší, ale řídí se vibracemi, vnímáním teploty a čichovými vjemy. Že vejcožrout při polykání vejce vysune průdušnici, aby mohl dýchat, než kořist rozdrtí a vysaje…

Manželé Dolinay se s námi podělili o nejnovější dokumentární snímky z odlovů hadů v Indii a Africe. Pro Indy se stala Zuzana Dolinay naprostou senzací. Nejenže profesionálně odchytává kobry královské a zmije řetízkové, ale navíc je běloškou a především ženou. A to je pro lidi třetího světa úplná senzace. V krajích, kde jsou sňatky dívek domlouvány už v dětství, kde děvčata nemohou studovat a nemají další základní práva, působí Dolinayovi jako zjevení.

V některých oblastech Indie fungují „hadí záchranáři“, lidé, co přijedou odchytit jedovatého hada. Často se stává, že hadi spadnou do velikých hlubokých studní. Odtud se vytahují speciální pomůckou, které se říká „kotva“. Jedná se o mnoho malých kovových háčků ve tvaru kotvy, uspořádaných do dvou pater. Celé to visí na dlouhém laně. Vyčerpaný had se tělem omotá a opře a záchranář ho vytáhne nahoru. Tam ho položí na zem a pomocí háku nasměruje do připraveného tubusu s víkem. Poděkuje četnému obecenstvu, že místo aby se snažili hada zabít, přivolali tuto pomoc, a had tak může dál žít. Erudovanější lovci hadů se snaží širokému publiku udělat i osvětu. Řeknou, jak se had jmenuje, čím je nebezpečný ap. Chyceného hada nakonec vypustí v lese co nejdál od lidí.

Zhlédli jsme záběry o chytání mamby černé v hotelu, o odchytu kober z místnůstky, která kdysi sloužila jako záchod. Dověděli jsme se, že zmije gabunská může vážit až 8 kilogramů a její jedové zuby měří až 5 centimetrů. Nakonec jsme se potkali s našimi starými známými: krajťákem Ajťákem a krajtou Wifinou. Pochovat jsme si mohli i rychlejší užovku tenkoocasou a korálovku sedlatou. Program si užili jak děti, tak dospělí. Někteří se dotkli živého hada úplně poprvé. Už teď se těšíme na viděnou příště.

Za Přírodovědný kroužek Pavla Bartková