Sepsáno dle záznamů kroniky města Dolního Bousova – převzato z Bousováku č. 10 z roku 1968. Ruská revoluce v roce 1917 a jiné události světové došly ohlasu i v Dolním Bousově. Ač i nezdary na bojištích stíhaly Dohodu, přece nepřestali i zde lidé doufat, že Rakousko a Německo bude nakonec poraženo. Mnozí z vojáků bousovských vstupovali do legií a bojovali přímo proti nim. Také v Bousově tekly slzy pro otce, manžely a syny. Byliť i tu váleční sirotci a vdovy a o živobytí i byty byla velká nouze.
O našem osvobození dostal Bousov zprávu 28. října 1918 v 8 hodin večer. Došel o tom na zdejší četnickou stanici telegram ministra Zahradníka. Následující den oznámil starosta obce p. R. Elis radostnou tu zprávu občanstvu shromážděnému u radnice a zazpívány národní hymny. Dne 3. listopadu 1918 oslavil Dolní Bousov osvobození naší vlasti. Domy byly ozdobeny prapory, květinami a chvojím. O druhé hodině odpolední šli z Příhona průvodem žáci, spolky a mnoho občanstva městem. Na náměstí měl slavnostní řeč redaktor Ludvík Dyk z Prahy, večer pak bylo město slavnostně osvětleno. Byla to asi první oslava v celé republice.
Naši legionáři (dle záznamů v kronice)
V Rusku, ve Francii a v Itálii tvořilo se za 1. světové války československé vojsko – legie, aby bojovalo za naše osvobození proti Rakousku a jeho spojencům. Také naši bousováci dobrovolně vstupovali do těchto legií a zúčastnili se bojů na všech frontách.
Ruští legionáři:
František Jeleček, bývalý truhlář. Roku 1916 přešel u Brusilova k Rusům do zajetí. Do legií vstoupil r. 1917 a s těmito prošel Kyjev, Jekatěrinburk, Omsk, Tomsk, Manžursko až do Vladivostoku. Odtud se vrátil přes Ameriku a Kanadu do ČR v roce 1920.
Ing. J. Procházka, bývalý technický adjunt v cukrovaru. Do ruského zajetí přešel v roce 1916 a byl držen v Caricyně. Do legií vstoupil v lednu 1918. Prošel Penzu, Samaru, Ufu, Čeljabinsk, Omsk, Irkutsko, Jekatěrinburk, Charbin, Vladivostok, Tokio, Kobe, Kiottu, Mikku a jiné. Z Vladivostoku se vrátil přes Singapur, Terst do ČR v r. 1920 jako kapitán ruských legií.
Josef Rejman, Dolní Bousov 331 (nar. 2.7.1894). Do zajetí přešel r. 1915 u Gorlice. Byl držen v Omsku, na Doně, v oblasti Volgogradu. Po prodělání tyfu vstoupil do legií r. 1918 v Penze. Prodělal celou ruskou anabázi po sibiřské magistrále až do Vladivostoku. Odtud se vrátil přes Ameriku a Kanadu do ČR r. 1920.
Josef Valeš, Dolní Bousov 310 (nar. 3.8.1875, tesař a rolník). Přešel do ruského zajetí v Karpatech r. 1914. Pobyl v Ukrajině, v Asii u Kaspického jezera aTaškentu. Do legií vstoupil r. 1918. Po projití anabáze po sibiřské magistrále se vrátil z Vladivostoku r. 1920 do ČR.
Josef Hema, Dolní Bousov 170 (nar. 15.1.1884, hostinský). Po zajetí v r. 1916 přešel do legií v r. 1917. Prodělal celou anabázi sibiřské magistrály. Z Vladivostoku se vrátil přes Singapur do ČR r. 1920.
Ladislav Šolc ml., Dolní Bousov 94 (bývalý pekař). Do zajetí přešel dobrovolně u Kolků r. 1916. V tomto roce vstoupil do legií a zúčastnil se bitev u Zborova, Bachmače a postupně všech dalších bitev. Po prodělání celé anabáze z Ukrajiny přes Ural po sibiřské magistrále do Vladivostoku vrátil se do vlasti jako četař r. 1920. Cesta domů trvala 46 dní.
František Holý, Dolní Bousov 320 (bývalý školník). Po zajetí r. 1916 vstoupil do legií r. 1917, byl zařazen k 8. střeleckému slezskému pluku. Prodělal celou ruskou anabázi a řadu bitev až do Vladivostoku, odkud se vrátil do vlasti přes Ameriku a Kanadu roku 1920.
Bohumil Tvrdý, Dolní Bousov 227 (Josef?, dělník). Po zajetí vstoupil do legií r. 1918. Po sibiřské magistrále se dostal až do Vladivostoku, odkud se vrátil do vlasti r. 1920.
Ing. Antonín Horáček, Dolní Bousov 126. Po zajetí vstoupil do legií, jako odborník řídil stavby mostů a silnic pro armádu v oblasti Tiflisu. Do vlasti se vrátil r. 1920.
Rudolf Šubrt – vstoupil do ruských legií a zemřel v Irkutsku na Sibiři.
Ladislav Šolc st. (nar. 26.6.1885, rolník) a Václav Šolc (nar. 11.10.1893). Oba jako legionáři prodělali celou anabázi a přes Vladivostok se vrátili do ČR r. 1920.
Josef Bernard, Rohatsko. Do legií vstoupil r. 1918, z Vladivostoku se vrátil přes Ameriku a Kanadu r. 1920 do vlasti.
Josef Najman, Rohatsko. Do legií vstoupil r. 1917. Přes Vladivostok se vrátil do ČR r. 1920.
Josef Janda, Dolní Bousov. Do zajetí přešel r. 1915. Do legií vstoupil r. 1917 po bitvě u Zborova. Prodělal mnoho bitev, z Vladivostoku jel do Ameriky, odtud do Terstu a ČR.
Francouzští legionáři:
Václav Páv, Dolní Bousov 257. Bojoval ve francouzské cizinecké legii, odtud přešel do francouzských legií, kde prodělal mnoho bitev na francouzských bojištích. Později se vrátil do vlasti.
Italští legionáři:
Jaroslav Janda, student techniky, Dolní Bousov. Do zajetí se dostal na Stodově v Rusku. Pobyl v Caricyně, odkud k výzvě T. G. Masaryka se 2.000 dobrovolci odcestoval přes Moskvu, Tver, Kolu, kolem Skandinávie do Anglie a Francie, kde vstoupil do legií. Byl v Manchestru, Londýně, Doweru, Amiensu, Paříži, Remeši, Cognacu, u Verdunu, v Janově, Miláně, Veroně, Římě, Benátkách, Aresu, Rivě atd. Vrátil se do vlasti jako instruktor italských legií v hodnosti kapitána.
Josef Rieger, Dolní Bousov (Zahrádka). Prodělal útrapy na ruských, srbských a italských bojištích, kde se mu podařilo přejít k Italům. Zde vstoupil do čs. legií. Aniž by byl zraněn, bojoval až do konce války jako četař 35. pluku italské legie. Obdržel sedm vyznamenání dobrovolných armád. Vrátil se do vlasti r. 1918, kdy doprovázel presidenta T. G. Masaryka při jeho návratu do ČSR v legionářské družině.
Josef Kocvera, Dolní Bousov 121, poštovní úředník. Svoji účast v legiích popisuje v následujícím článku.
František Žďánský, Dolní Bousov. Italský legionář, bližší záznamy nejsou.
Příslušníci domobraneckého praporu v Itálii:
František Tlášek, Václav Heřman, Jan Žďárský, Jan Bartoň, Josef Bartoň, František Šouta, Jindřich Doškář, Josef Ort, František Jirků, Antonín Švorc, Václav Boháček, Václav Král, Václav Folprecht, Josef Malý a Karel Šembera.
Všichni tito vojáci zúčastnili se činně na velikém díle odboje Rakousku a ustavení naší samostatné repub¬liky. Po návratu z Itálie bojovali se svými pluky na obraně Slovenska před maďarským vpádem.
Tolik Bousovák 10/1968. V dnešní době internetu je nejsnazší hledat pomocí počítače. Zkusil jsem tedy hledat a našel další informace. Na stránkách Československé obce legionářské, Jednota Mladá Boleslav, jsou seznamy legionářů podle obcí. U legionářů uvedených v Bousováku 10/1968 jsem doplnil další informace kurzívou v závorce. Z Dolního Bousova zde jsou kromě výše uvedených také Václav Drahota, nar. 11.8. 1884, Karel Kabela, nar. 6.3.1880, Stanislav Pokorný, nar. 23.3.1893, František Smetana, nar. 1.4.1895, Václav Smutný, nar. 28.4.1887, Oldřich Šimůnek, nar. 21.5.1883 a Otakar Šolc, nar. 26.10.1887, všichni ruští legionáři. Naopak zde není Ing. Antonín Horáček a Ladislav Šolc – domnívám se, že mladší. Sluší se doplnit legionáře z okolních obcí. Z Horního Bousova to je Josef Folprecht (nar. 13.1.1886), z Bechova Josef Antoš (17.4.1897 – Rusko), Robert Bobek (4.1.1892 – R), Václav Bobek (obuvník, 4.2.1877 – F) a František Dlask (hajný – R). Ze Svobodína Václav Dvořák (26. 5. 1892, Svobodín 5, zemřel 1973 – R), Václav Libich (5. 11. 1888, Svobodín 25, zemřel 11.11.1957 – R) a Václav Mendlík (3.9.1887, Svobodín 3, rolník, vězněn za 2. sv. války, zemřel 17. 3. 1948 – F. Informace z rodiny: Francouzský legionář, bojoval na italské frontě, se skupinou spolubojovníků přešel přes frontu, protože se převlékli za venkovany – ženy s šátky, muže. Bojoval v Dolomitech. Po válce dělal na Bechově starostu. Za 2. sv. války na udání vězněn, dostal tuberkulózu, vrátil se s podlomeným zdravím a poměrně brzy umírá. Měl tři děti, z nichž už nikdo nežije – Václava, Ladislava a Marii, která se neprovdala a pět vnoučat.
Druhým internetovým zdrojem je seznam legionářů Jičínska na stránkách Odboj Jičínsko. Zde jsou i další legionáři, mající vazbu na Dolní Bousov, případně další informace o nich: Josef Antoš (15.4.1897, Bechov), Josef Bernard (30.3.1897, Rohatsko), František Dlask (1.8.1878, Svobodín), Josef Dvořák (Horní Bousov), Václav Dvořák (26.5.1892, Svobodín), František Edle (1882, Horní Bousov, četař), Haus (nebo Hans) Vilda (Dolní Bousov), Josef Herna (15.1.1884, Dolní Bousov), František Holý (22.9.1887, Dolní Bousov, šikovatel), Ing. Antonín Horáček (Dolní Bousov, nezařazený dobrovolník rus. legií. Již jako zajatec budoval na Kavkaze silnice a komunikační stavby. Pokračoval jako legionář.), František Hosa (nar. D. Bousov. Spolu s bratrem byli v legiích od r. 1915. Bratr zemřel na epidemii 14.11.1918 v Krasnojarsku.), Václav Hnídek (Dolní Bousov), Václav Hudek (Dolní Bousov), Jaroslav Janda (2.6.1895, Dolní Bousov. Zajat na ital. frontě 4.7.1916, vstup do legií 1917. Por. fr. legie, později jako instruktor italských legií.), Josef Janda (8.9.1894, nar. D. Bousov), František Jeleček (5.9.189, Dolní Bousov), Josef Jírovec (Horní Bousov), Josef Klíma (D. Bousov), Josef Kocvera (26.8.1994, D. Bousov, do legií vstoupil 20.8.1918, desátník). František Kopal (nar. Horní Bousov), Josef Krejčík (1.11.1894, Horní Bousov), Václav Kulhánek (Dolní Bousov), Václav Lín (10.12.1886, Rohatsko), Pavel Machavkin (10.9.1902 Volyň, gub. Starý Tarš, volyňský Čech, žil na Svobodíně), Václav Mendlík (1887, Svobodín), Josef Ort (14.7.1889, Střehom), Václav Páv (1896, Dolní Bousov, desátník), Josef Plašil (6.3.1893, poslední bydl. Horní Bousov, rotmistr, posl. Hodnost pplk.), Ing. Josef Procházka (1893, Dolní Bousov, kapitán), Josef Rejman (2.7.1894, Dolní Bousov), Josef Riegr (Dolní Bousov, četař, přijel jako člen stráž, doprovodu TGM), Ladislav Šolc (26.6.1885, Dolní Bousov), Otakar Šolc (26.10.1887, Dolní Bousov), Václav Šolc (11.10.1893, nar. Dolní Bousov), Alois Tůma (11.3.1888, Střehom), Bohumil Tvrdý (25.7.1892, Dolní Bousov), Josef Valeš (3.8.1875, Dolní Bousov), Balák Vincenc/Čeněk (1.4.1893, Vošťovice), Bobek Robert (4.5.1892, Bechov), Václav Bobek (4.2.1892, Bechov), Karel Kabela (6.3.1890, Dolní Bousov), František Smetana (1.4.1895, Dolní Bousov), Václav Smutný (28.4.1887, Dolní Bousov), Oldřich Šimůnek (21.5.1883, Dolní Bousov), Stanislav Pokorný (23.3.1893, Dolní Bousov), František Žďánský (26.6.1896, Dolní Bousov), Josef Folprecht (13.1.1878, nar. Horní Bousov), Josef Najman (1.9.1888, Rohatsko), Boh. Richter (25.11.1894, Horní Bousov), Rudolf Koch (30.3.1892, nar. Dolní Bousov), Václav Bobek (1877, Bechov), Rudolf Hosa (12.4.1889, nar. Dolní Bousov, zemřel v Krasnojarsku 14.11.1918 na rakovinu), Čeněk Ort (nar. Střehom 11, žil před r. 1914 v Kyjevě s helenou Muhlmanovou a syny Vladimírem a Jiřím. Padl jako ruský štábní důstojník v Rostově na Donu.).
To, že v roce 1918 vznikl samostatný český stát, bylo i zásluhou všech výše uvedených mužů z Dolnobousovska. Nikdy se v Dolním Bousově nedočkali pamětní desky či památníku. U příležitosti 90. výročí vzniku České republiky věnujte jim, prosím, alespoň malou vzpomínku.
Zdroj: Miloslav Ječný, Bousovák č. 5/2008, str. 7-9
