První povánoční schůzku jsme se skupinou starších dětí strávili na kopci u domu s pečovatelskou službou. Většina dětí si užívala ježdění na sněhu, někteří se podíleli na čištění a kontrole dvou sýkorníků, které jsme loni v Břízkách vyvěsili. V budce blízko koupaliště hnízdění neproběhlo, byl tam jen hmyzí (škvoří) trus. Ale v budce na olši blízko kolejí byla situace lepší. Sýkory tu hnízdily hned dvakrát.
Závěr schůzky jsme prožili v knihovně, kde jsme u čaje snědli perníkovou chaloupku, kterou jsme před Vánoci zdobili. Největší zájem byl o střechu, protože kromě polevy byla zdobená i lentilkami. Zahráli jsme si také hru na intuici a paní Třísková nám ukázala, kde hledat knihy o přírodě a cestopisy.
Dnešní schůzka měla jasný cíl. Vyvěsit námi vyrobené hnízdní budky a polobudky ve Slavičím háji. Sešli jsme se po prázdninách v hojném počtu u školy a od naplánované činnosti nás neodradil ani silný vítr. Spěšným tempem jsme se vydali do Slavičího háje, kde nás již čekal ornitolog pan Kverek. Děti ho znají z podzimní přednášky a využili jsme našeho dalšího setkání ke krátkému představení knihy Slavík z dubového lesa, kterou pan Kverek na podzim vydal a krásně ji ilustrovala jeho dcera.
Pan Kverek je autorem a „zakladatelem“ Slavičího háje, který je častým cílem našich schůzek, a proto jsme velmi uvítali možnost, že nám s vyvěšováním prvních budek pomůže a poradí. Vyvěsili jsme celkem 5 sýkorníků s kruhovým vletovým otvorem a dvě polobudky. Pevně doufáme, že si přichystané příbytky své nové obyvatele najdou. V budkách by mohly zahnízdit například sýkory koňadry nebo sýkory modřinky a v polobudce nad strouhou vytékající z Malého Piváku například konipas horský. V jiné polobudce by nás mohl potěšit například lejsek šedý nebo červenka. Slavičí háj má již nyní množství zajímavých ptačích obyvatel a hnízdní budky by mohly nabídnout hnízdní příležitost dalším druhům. Jsme zvědaví, jak bude nadcházející hnízdní sezóna úspěšná a budky přijdeme určitě brzy zkontrolovat. Pokračovat ve čtení „Vyvěšování budek ve Slavičím háji“
Byl chladnější, ale v brzkém odpoledni slunečný den. Měli jsme v plánu dodělat budkám stříšky z lepenky. Od školy jsme šli přes Hráz, kde jsme si povídali o bílých topolech a ochutnali jsme výbornou šípkovou marmeládu plnou vitamínů přímo ze šípkového keře.
Zastavili jsme se i na pozemku Bartkových, podívali jsme se na místo, kde dřív stával kravín. Teď už je z něj vidět jen dlážděná podlaha a zbytky kovových napaječek pro krávy. Na jívě už byly narostlé kočičky, tak jsme si pár větviček ulomili pro radost.
U Pavly na dvorku jsme se sešli s panem Kverkem, který přijel, aby oplechoval budkám vletové otvory. Povídali jsme si a pracovali, děti také postupně chodili zkoušet poznávačku semen, kterou nachystala Lenka. Padl rekordní počet uhodnutých semínek, všech 11 (Eliška), ale všechny děti velice dobře semínka určovaly. Byly tam jednoduché exponáty k určování (fazole, rýže nebo čočka), ale i těžší (cizrna, dýnová semínka) a jako perličku na závěr si děti prohlédly semínka bílého máku.
Pondělní odpoledne bylo ze začátku slunečné a i když trochu foukalo, přece jen bylo počasí příhodné pro schůzku venku. Našli jsme první hmyzí nedočkavce: ruměnici pospolnou a tři včely medonosné. Poznávali jsme stromy: topoly bílé a douglasku tisolistou. Připomněli jsme si výlet za největším českým stromem, kterým je právě douglaska na Jablonecku, měří 64 m a 10 cm. Pojedeme se na ni podívat v rámci programu ČSOP Klenice Setkání s přírodou 19.3.2016.
Na Hrázi ještě byly krásné šípky, a tak jsme ochutnali čerstvou vitamíny nabitou šípkovou marmeládu. Poté jsme se vrhli na natírání budek u Pavly na dvorku, většina z nás natřela alespoň jednu. Kdo zrovna nenatíral, mohl podle klíče určovat větvičky stromů a keřů nebo zkusit poznávačku semínek, kterou připravila Lenka. V poznávačce byla celkem jednoduše určitelná semínka (např. čočka, fazole nebo vlašský ořech), ale i větší záludnosti, které už nepoznal každý ani když měl v ruce určovací klíč (např. cizrna, len nebo loupaná dýňová semínka). Jako perličku na závěr měly děti možnost určit bílý mák.
Pokud maminky objeví skvrny od barvy na oblečení, doporučujeme přeprat v ruce vlažným mýdelným roztokem a poté doprat v pračce. Používali jsme vodou ředitelnou lazuru na dřevo balakryl.
Sešli jsme se v krásnou předjarní sobotu v hasičské zbrojnici v Horním Bousově, abychom vyrobili hnízdní budky a polobudky. Tentokrát nám přišli na pomoc dva tatínkové: Pavel Bartko a Jan Jakubec. 18 dětí zasedlo za stoly, rozdal se materiál a pak už začalo 18 kladívek najednou zatloukat hřebíky do dřeva… Ohlušující rachot byl občas přerušený jen výkladem dalšího pracovního postupu.
Asi za hodinu byly všechny sýkorníky stlučené. Pak odešla část dětí s Lenkou na výpravu ke koním. Kdo chtěl, mohl se i povozit. Ježdění je možné domluvit i individuálně s Radkou Grusovou, tel. 773 077 055 za 50 Kč. Ostatní děti zatím natírali výrobky lazurou, aby se zvýšila jejich trvanlivost. Někteří se pustili do stloukání polobudek. V nich rádi hnízdí rehci, červenky nebo lejsci šedí.
Pak se děti vyměnily – část šla s Lenkou na koně, část se pustila do natírání a výroby polobudek. Na závěr jsme se před zbrojnicí s hotovými výrobky vyfotili. Pokračovat ve čtení „Výroba budek a polobudek v Horním Bousově“
