Je historickým faktem, že bez činnosti legií by samostatný československý stát v roce 1918 nevznikl. Na mnoha místech byly legionářům postaveny pomníky či alespoň umístěny pamětní desky. Na Dolnobousovsku nikdy nic podobného realizováno nebylo. V každé vsi byly postaveny pomníky na památku padlých v první světové válce, mnohdy doplněné obětmi druhé světové války. Na legionáře jako by se zapomnělo. V tomto směru byla sousední Sobotka vděčnější, byť řízením osudu jen krátce. Svědčí o tom text otištěný ve Zpravodaji Šrámkovy Sobotky č. 2 z roku 1999, podepsaný jen značkou S (patrně Samšiňák).
Krátký život desky legionářů. V tisku (např. J. Němeček – Noviny Jičínska 26.10.1998) se objevily zprávy, vzbuzující naději na nalezení desky se jmény padlých legionářů ze Sobotecka. O osudu desky existuje řada přesných údajů, které zde stručně zaznamenávám. 13.8.1936 přijeli do Sobotky zvláštním vlakem členové Společenstva restauratérů, výčepníků a kavárníků v ČSR. Měli i vlastní hudbu a s ní prošli z nádraží na Švehlovo náměstí, kde položili věnec k pomníku selského vůdce Ant. Švehly. Pak se vrátili na Masarykovo náměstí, kde je přivítal starosta F. Balák za město a vrchní poštmistr J. Vogel za Klub československých turistů a Sokol. Výletníkům však přebyl jeden věnec, určený pomníku padlých. Protože ten v Sobotce nebyl, vydali se návštěvníci pod Humprecht a uctili jím Václava Šolce. To byl závažný podnět k vytvoření památníku padlých. Od r. 1935 byl ředitelem měšťanské chlapecké školy Jaroslav Bošina, legionář, který se myšlenky ujal. Zajímal se o historii legií, pořídil seznam padlých legionářů a připravil tak podklady pro vznik legionářské desky. Ta byla odhalena 20.6.1937 na stěně okresního domu (dnes zdravotní středisko). Byla na ní jména třinácti legionářů. V 10 hodin prošel Sobotkou průvod čestné roty 22. pěšího pluku Argonského, legionářů a krojovaných spolků. U desky na Švehlově náměstí stáli od rána čestnou stráž sobotečtí skauti, kteří se tehdy poprvé prezentovali na veřejnosti. Promluvil tu Jaroslav Bošina. Průvod se pak vrátil na Masarykovo náměstí, kde koncertovala hudba 22. pěšího pluku. Odpoledne se na děkanské zahradě konala zahradní slavnost, na které promluvil poslanec Joža David. Zde byla předvedena scéna „Zborov příkladem a příkazem“, dílo ředitele Bošiny. Ten také sepsal brožuru „Padlým legionářům ze Sobotecka“, kterou vytiskla Lažanova tiskárna. V Masarykově škole práce právě byla od 13.6. otevřena legionářská výstava. Dne 14.8.1938 byl odhalen v prostoru mezi Masarykovou školou práce (dnes mateřská školka) a budovou okresního úřadu pomník padlým, na jehož přední stěnu byla přenesena deska legionářů, na dvou vedlejších byly desky se jmény padlých z c. k. rakousko-uherské armády. Před 14. hodinou vyšel průvod od nádraží na Švehlovo náměstí. Tam byla vztyčena státní vlajka. Kapitán ruských legií Jar. Bošina pronesl slavnostní řeč, po něm promluvil starosta Balák. Pomník byl odhalen a na vrcholu zažehnut řecký oheň. „Bendl“ zazpíval chorál skladatele K. Bendla, hudba zahrála píseň „Hoši od Zborova“ a pak promluvil št. kap. Přenosil z Ml. Boleslavi. Studentka B. Bošinová recitovala báseň F. S. Procházky „Mrtví mluví“. Pomník byl vytvořen z betonu. Byl to beztvarý kvádr, na jehož vrcholu byla miska na řecký oheň. Ta v některé další zimě praskla – roztrhla ji zmrzlá voda. Legionářská deska dlouho nevydržela. Po německé okupaci nařídil jičínský Okresní úřad, že musí být odstraněna. Stalo se tak 27.6.1940, kdy byla předána do Jičína a tam po ní stopy končí. Její fotografie, ještě na stěně okresního domu, je v nedocenitelné brožuře V. Frýby: „Procházka včerejší a dnešní Sobotkou“ (Sobotka, 1937).
Deska legionářům v Sobotce již nikdy nebyla obnovena. V Dolním Bousově máme pomník padlým v první světové válce i pomník padlým ve druhé světové válce. Není na čase uvažovat o zhotovení pamětní desky místním legionářům a jejím umístění na příhodné místo? V roce 2018 k tomu bude příhodné stoleté jubileum.
Zdroj: Miloslav Ječný, Bousovák č. 5/2008, str. 11
