Schůzka společná – výlet na Radouč

Po konzultaci s dětmi jsme se dohodly, že ještě nemají dost výletování a na naši poslední schůzku vyrazíme společně na Radouč do Mladé Boleslavi. Jedná se o velmi zajímavou lokalitu, která je vyhlášena Národní přírodní památkou. Využijeme i pracovních listů, které připravili členové ČSOP Klenice. Sraz je ve 14:55 na nádraží v Dolním Bousově (jedeme vlakem 15:07 do Debře po málo využívané trati přes Bakov) a návrat v 18:58 tamtéž. S sebou možno vzít nějaký zdravý pamlsek pro sysly….

Schůzka společná – po nové naučné stezce

Dnes 7.6. jsme prošli trasu nové naučné stezky, která se bude slavnostně otevírat 11.6.2017 v 15 hod. a zároveň bude probíhat i dětský den. Cestou jsme se zastavili u listů javoru a pověděli jsme si, jak snadno rozlišíme mléč od klenu. Prohlédli jsme si mrtvého krtka, ploštice, nachytali jsme do smýkaček zajímavý hmyz – kněžice, kobylky, můrky a dokonce i klíště. Posbírali jsme odpadky, po pytlácích jich je vždycky dost :-(

Do planktonky jsme ulovili okružáky, plovatku, znakoplavky, nitěnky a vírníka. Pytle s odpadem jsme vyvlekli z lesíka na cestu, kde ho multikára snadno naloží. Osvobozená kárka se stala zdrojem zábavy, děti se předháněly, kdo se poveze a kdo bude kárku tlačit. Všichni se už těšili na  oficiální otevření stezky a dětský den.

Schůzka společná – muzikoterapie ve škole

Dnešní schůzka byla velmi netradiční. Paní Laďka Dlouhá přivezla velké množství zajímavých hudebních nástrojů. Nejlepší na nich bylo to, že na ně může hrát každý, i hudební analfabet. Postupně jsme si rozebrali fujary, dřívka, bubínky, hromozvuk, dešťové hole, tibetské misky, zvonky, kambaly, žáby a brumle. Každý si sám nejdřív nástroj vyzkoušel, a pak jsme podle instrukcí paní Dlouhé hráli všichni dohromady. Každý postupně vystřídal asi tři různé nástroje. Podle usmívajících se tváří a rozzářených očí jsme usoudili, že se všem program velmi líbil.

Schůzka společná – výlet na farmu Havlíkův Dvůr v Oseku

Schůzka byla společná pro mladší i starší děti, výlet do Havlíkova dvora, soukromé farmy v Oseku u Sobotky, kde chovají masné plemeno hovězího dobytka Aberdeen Angus.

Vyrazili jsme vlakem do Sobotky a odtud jsme procházkou přešli do Oseka. Pan Havlík nás už čekal a provedl nás celým dvorem a pastvinou. Cestou nám dával zajímavý výklad. Dověděli jsme se například, co ho vedlo k založení chovu. Důvodem bylo, že moc rádi grilují a nemohli sehnat maso, které by jim chutnalo. A chovat dva kusy se nevyplatí, proto rovnou celý chov. K dnešnímu dni je na farmě asi 110 kusů hovězího dobytka. Jeden plemenný býk, stádo mladých a starších jalovic, mladí býčci určení na porážku a stádo krav s čerstvými telátky, které tráví léto na pastvině. Viděli jsme krávu s teletem, které se narodilo teprve včera. Všechny prostory byly čisté, vzdušné, plné světla. A dobytek byl očividně spokojený. Součástí dvora je prodejna hovězího masa z vlastního chovu. Můžete zde ochutnat i pravý hamburger.

 

Schůzka – společná – beseda o motýlech v knihovně i pro veřejnost

26.4. jsme se sešli v podkroví knihovny a infocentra, abychom si poslechli povídání o motýlech doplněné krásnými fotografiemi. Přednášejícím byl pan Antonín Kůrka, odborník na slovo vzatý, který se zabývá hmyzem (zvláště pavouky) celý život. Napsal například Atlas pavouků České republiky. Jeho vyprávění bylo poutavé a zajímavé i pro naše malé neposedy. Dověděli jsme se například, kolik druhů motýlů žije v ČR (3500), a celosvětově (180000), a že je to hned po broucích nejpočetnější skupina bezobratlých. Všichni jsme poznali něco nového: například to, že existují motýlí upíři, kteří sají krev či slzy ostatních živočichů. Většina motýlů se sice živí nektarem, ale jsou i tací, kterým stačí exkrementy nebo pot savců. Také byly zajímavé informace, co se děje se zakuklenou housenkou: všechny tělní tekutiny se rozpustí na jakousi kaši, a kmenové buňky pak řídí tvorbu úplně odlišného motýlího těla, které už původní housence není vůbec podobné…

Na konci besedy byl prostor pro zvídavé dotazy a pak jsme se ptali zase my dětí – za správné odpovědi děti dostaly samolepky motýlů a můr. Všem se odpoledne strávené promítáním a povídáním moc líbilo!

Schůzka společná – příprava na soutěž Zlatý list

Dnešní schůzku jsme připravili jako „Zlatý list nanečisto“. Kolem fotbalového hřiště bylo devět stanovišť: poznávání jarních rostlin, geologie, jedovaté keře a stromy, plazi, sovy, obojživelníci, datel, poznávání větviček stromů a naše práce pro přírodu. Témata podobná, jako budou příští týden v Prachově. Děti ve tříčlenných družstvech obcházely jednotlivá stanoviště a zapisovaly odpovědi. Hodnotil se čas i počet správných odpovědí. Byla to pro nás všechny důležitá zkušenost. Děti například zjistily, že fialka je správně violka, že Český ráj je tvořen převážně pískovci, jak rozlišit datlici od datla a zmiji od užovky… My vedoucí zase víme, koho tento typ soutěží zajímá a koho vůbec ne.
Všechna témata budou ještě pro děti k nahlédnutí na naší školní nástěnce hned v úterý po Velikonocích.

Schůzka – mladší děti – úklid Bakovky

Tato schůzka byla opět úklidová, tentokrát s mladšími dětmi. Prošli jsme rojnicí Bakovku a posbírali 5 pytlů odpadků a zbytky kabelové izolace. Mezi raritními kousky zazářil starý deštník, kšiltovka s mechovou ozdobou a pracovní obuv s kovovou špičkou. Cestou jsme si povídali o bylinách, které jsme viděli: bršlice-kozí noha, violka vonná a psí, orsej jarní, řebříček, jitrocel, pampeliška, bika, kopřiva… U kopřivy jsme si ukázali, jak se dá složit a sníst její list, aby se člověk nespálil.
Z hub jsme kromě chorošů viděli jen jidášovo ucho. Pěkně nám zazpívali budníčci a ukázal se nám dokonce jeden tlustý slepýš. Odpad jsme uložili do prázdného kontejneru na směsný odpad u hřbitova. Pokračovali jsme na hřiště, kde jsme děti odměnili čokoládovými lízátky. Každý si pak ještě vybral předlohu stromu, kterou si podle vlastní fantazie dozdobil veselými jarními samolepkami.

 

Schůzka – mladší děti – výlet do Vlčího Pole

Ve středu 22.3. jsme jeli na krátký výlet do Vlčího Pole. Hned na kraji lesa kvetly jaterníky – podléšky. Potom jsme viděli skokany hnědé a ropuchy, čolky obecné a chuchvalce žabích vajíček. Také jsme objevili soví vývržky. V lese potom políčka kvetoucích bledulí, petrklíče, plicník, poupata sasanek, rašící semenáčky stromů a kvetoucí keříky voňavých lýkovců.

S dětmi jsme se soustředili na mrtvé dřevo. Zjistili jsme, že je překvapivě plné života. Pod zbytky kůry v trouchu žijí kolonie mravenců, stínky a další půdní organismy. Viděli jsme také velkého střevlíka, který tam přečkal zimu. Pod kusem padlého kmene měla svou skrýš myšice – poznali jsme to podle vyhlodaných pecek a žaludů. Tlející pařezy byly plné různých hub a bílého podhoubí, mechů a lišejníků. Někde už klíčily semenáčky stromků a dalších rostlin.
Prohlédli jsme si pobytové stopy – lože srnek, trus divokých prasat. Dokonce jsme našli zbytky hostiny nějakého dravce, který si „pochutnal“ na ropuše obecné. Zbyla po ní svlečená kůže s jedovými žlázami, lebka s očima a spousta drobounkých vajíček.

U Hraběnčiny studánky jsme se umyli a napili, a pak jsme už pospíchali k autům, aby na nás rodiče u školy nemuseli čekat.

Schůzka – mladší děti – Slavičí háj

Tématem dnešní schůzky byla přísloví a pořekadla o zvířatech. Zahráli jsme si netradiční stopovanou, místo lístků s úkoly jsme nacházeli lístečky s názvy zvířat. Vzpomínali jsme, jestli známe nějaké lidové moudrosti, které se ke zvířeti vztahují.
Užili jsme si spoustu legrace. Počítali jsme se a říkali, kdo chybí. Chyběl chlapec, který se příjmením jmenuje Vlk. Zanedlouho jsme potkali jeho maminku, a tak jsme mohli říkat: „My o vlku a vlk za dveřmi“… Zkoušeli jsme koukat „jako tele na nová vrata“, při krmení oveček jsme si vysvětlili, co znamená „být černá ovce rodiny“. V rybníce jsme viděli leklého kapra, tak jsme si podali navzájem ruce „jako leklá ryba“ a přidali jsme k dobru, že „ryba a host třetí den smrdí“.
Raději jsme dětem zakázali vyzkoušet, jestli „pes, který štěká, nekouše“. Spíše jsme je poučili, že „Častokrát malý psíček velikého vepře svalí“. Přísloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“, dítě okomentovalo slovy: „Protože už je vypotřebovanej…“.
Také na ptactvo došlo. Pověděli jsme si, komu se říká, že je jako střízlík, že má hlásek jako konipásek, má na nose hejla, že je jak zmoklá slepice nebo že by ani kuřeti neublížil.
Asi nejvíc se dětem líbilo: „Štěstí chodí dokola, sem tam padne na vola.“…
Ve Slavičím háji jsme si zahráli na rybáře a rybky. Pozorovali jsme na vzdáleném poli svatební lety čejek chocholatých a ze Zvolínku jsme viděli odlétat husy velké. Při zpáteční cestě jsme posbírali velkou tašku odpadků.

Schůzka – mladší děti

Dnes se mladších dětí sešlo jen sedm. Vyjeli jsme si na krátký výlet –  vlakem na Rohatsko a odtud jsme šli procházkou zpátky do Bousova. Cestou jsme si prohlíželi tabule stezky Okolo Klenice, ukazovali jsme si, odkud kam sahaly dávné rybníky…Už se ozývali vrabci, hrdličky, sýkorky a strnadi. Pozorovali jsme stopy zajíců, srnek a bažantů. Viděli jsme i několik živých exemplářů zajíce a kachen. Uspořádali jsme soutěž o nejdelší rákos.

Z Klenice jsme vylovili skořápky škeblí, plastovou židli, dva květinové truhlíky, kelímky od hořčice, květníky po sazenicích a jiné zajímavosti. Na krmelišti jsme vyměnili síťky po lojových koulích za nové. U bývalého mlýna Valchy už měly ovce jehňátka. Celé odpoledne na nás zářilo sluníčko, místy už bylo cítit ze země jaro. Moc jsme si to všichni užili.