Vydali jsme se pěšky do Vlčího Pole, rozdělili jsme se do dvou skupin a každá si vzala na starosti sběr odpadků po své straně příkopu u silnice. Od tabule Dolní Bousov po tabuli Vlčí Pole jsme nasbírali cca 8 pytlů odpadu: zbytky plastů, plechovky, 2 pneumatiky, pytle, kelímky a obaly od jídel, chomáče plastových provázků, plastové lahve a velké množství zelených lahví od vína.
Cestou jsme objevili kvetoucí devětsil lékařský, dva mrtvé strnady a jednoho živého slepýše. V lese pak množství skokanů hnědých a ropuch obecných. Viděli jsme dokvétající bledule a lýkovce, kvetoucí podléšky a lesní polom po vichřici. Podle tabulky s obrázky semenáčků stromů jsme se v lese snažili najít semenáčky a tipovat, jakému druhu stromu patří.
Zpátky do DB jsme přijeli autobusem před čtvrtou hodinou.
Sejdeme se před školou ve 13 hodin a společně dojdeme do knihovny, kde nás čeká společný program o netopýrech. Přijede za námi paní Cepáková z České společnosti pro ochranu netopýrů (ČESON) a s ní i možná živí netopýři…..
Dnes jsme se vydali na Rohatsko, kde jsme měřili průtok studánky Na Horách. Naměřili jsme 140 ml za vteřinu. U tůněk pro obojživelníky byl ještě led, ale pod hladinou jsme zahlédli i prvního hnědého skokana. Zkontrolovali jsme tři hnízdní budky, ve dvou jsme zaznamenali úspěšné hnízdění z loňského roku.
Cestou zpátky jsme posbírali po trase NS dva velké pytle odpadků. Kuriozitou byl nález velkého bílého bagu po osivu, zpuchřelého lampiónu štěstí nebo zbytků po silvestrovských ohňostrojích. Děkujeme městu Dolnímu Bousovu za odvoz a likvidaci nalezeného odpadu.
Dnes bylo sice slunečno, ale po deštích chladno. Šli jsme kolem Pískováku, na kterém jsme pozorovali kachny, labutě a nutrie, do Slavičího háje. Cestou jsme si půjčili žebřík od zahradníka pana Kverka, abychom mohli vyčistit hnízdní budky. Ve dvou polobudkách se hnízdění nekonalo, dva sýkorníky jsme vyčistili po sršních, ve dvou sýkornících se nehnízdilo a dva byly naopak loni úspěšně obsazené. Chválíme kluky z Bechova, kteří chodí k hasičům. Uměli úplně samozřejmě zacházet se žebříkem, byli rychlí, obratní i opatrní.
Po vyčištění budek jsme se věnovali pamětní hře: Děti jednotlivě chodily po stezce, kde byly umístěny obrázky dvanácti ptáků. Poté měli zapsat na papír, na kolik si vzpomněli názvů. Kamenem úrazu se stal sameček pěnkavy obecné, téměř všechny děti se domnívaly, že se jedná o červenku. Po pamětní hře měly děti za úkol najít poklad podle hádanky. Další v pořadí byla soutěž o nejdelší rákos. V poklidu jsme si všichni užili slunečné páteční odpoledne.
Dnes jsme se skupinou starších dětí obešli Bakovku a kolem ohrady s koňmi jsme oklikou došli ke splavu Červenského rybníka. Bylo už po výlovu. Sešli jsme na písčitý kraj rybníka a hledali jsme ulity okružáků, plovatek, bahenek a škeblí. Některé škeble jsme našli ještě živé, ty jsme odnesli do vody. Na jedné škebli se držela živá chobotnatka rybí. Objevili jsme množství drobných mrtvých rybek, a tak jsme si mohli důkladně prohlédnout štiku, okouna nebo candáta.
Vyprávěli jsme si o podzimních změnách listí, o černé skvrnitosti javorů. Někteří vyzkoušeli, jak chutná trnka. Zlatým hřebem schůzky byla návštěva u chlapce, který doma chová mravence. Děti velmi zaujal jeho výklad a měly spoustu otázek.
Dnes jsme se vydali čistit hnízdní budky na trase NS Krajinou Červenského rybníka. Pozorovali jsme labutě, které unesla i slabá vrstva ledu na rybníce. Děti se vydržely dlouhou dobu bavit tím, že na led házely různě silné klacky a pozorovaly vzduchové bubliny, vznikající proražením ledu, jak rychle putují ke břehu.
Cestou jsme viděli kvetoucí sněženky a první trsy česnekové trávy. Ve všech kontrolovaných budkách se úspěšně hnízdilo. Dokonce v jedné z budek byla opuštěná letošní snůška šesti sýkorčích vajíček. Nejspíš díky zvláštně teplému lednu, se sýkorky odhodlaly hnízdit dřív, pak ale přišly mrazy a byly nucené snůšku opustit. V budce na borovici se po sýkorkách usadil velký křižák, aby tu přečkal zimu.
Ještě jsme si zkusili určovat stopy zvěře podle nového kapesního klíče a děti dostaly domů pracovní list. Někteří nesli celou zpáteční cestu velké kusy ztrouchnivělé vrby, jiní nezbytný žebříček a také dva pytle odpadků, které jsme po trase sesbírali.
26. 1. jsme se sešli na společné schůzce v podkroví knihovny. Přijeli za námi z Muzea Přírody Českého ráje s programem o našich plazech. Dověděli jsme se mnoho nového. Například, že zmijí jed má podobné složení jako žahavé buňky kopřivy a zmije ho má jen tolik, kolik stačí na usmrcení malého hlodavce.
Zlatým hřebem programu byla živá krajta královská. Kdo se nebál, mohl si ji dát kolem ramen a vyfotit se s ní. Většina dětí toho využila. Každý nakonec obdržel letáčky o ohrožené ropuše krátkonohé a kalendářík s plazem a obojživelníkem roku. Nabyté znalosti budou moci děti využít nejen ve škole, ale například i na soutěži Zlatý list, na kterou se letos na jaře (27. 4.) do Prachova opět chystáme.
Pátek 12. 1. 2018 byl nevlídný sychravý den, ale my jsme se nedali odradit od plánovaného čištění hnízdních budek ve Slavičím háji. U zahradníka pana Kverka na Zahrádkách jsme měli přichystaný žebřík, abychom se dostali k vysoko instalovaným budkám. Všechny jsme vyčistili a zjistili, že se hnízdilo ve čtyřech z šesti sýkorníků.Polobudky byly opět neobsazené. Děti se rozběhly do rákosin, kde objevily mnoho různých stop a také krásný srnčí parůžek se třemi výsadami a mnoho rybích šupin. Několik stop jsme odlili do sádry.
Dvě budky jsme vyčistili od zbytků po sršních obyvatelích. V některých komůrkách byly ještě larvy, důkladně jsme si je prohlédli.
Měli jsme s sebou atlasy pupenů stromů a ze sáčku si každý vytáhl nějakou přírodninu (smrk., borovou či modřínovou větvičku, narašenou větvičku z buku, dubu a zajímavé šišky: z borovice vejmutovky, douglasky ap.) a určovali jsme, z jakého jsou stromu.
Dnešní schůzka, vánoční speciál, byla o hodinu delší, než obvykle. A to není jediná věc, která byla netradiční… Vydali jsme se Dlouhou ulicí, která se opravuje, směrem na Zahrádky. Sice bylo všude plno bláta, ale alespoň nejezdila auta…
Přišli jsme do areálu Dětí lesa, na salaš. Lenka tu už dopoledne zatopila, aby bylo trochu teplo a hlavně, aby roztál včelí vosk, ze ktrého si děti postupně tvořily plovoucí svíčky do ořechových skořápek. Kdo zatím čekal, až se uvolní místo u stolku, šel hrát legrační vánoční stopovanou. Prošli jsme si také pracovní list a omalovánku o zimním krmítku, co tam patří a co ne. Pohovořili jsme o vánočních tradicích, rozkrojili si pár jablek „na hvězdičku“, vypili čaj a snědli perníkovou chaloupku, kterou jsme si ozdobili 25.11. v Horním Bousově. Nakonec jsme vytvořili listy z barevného papíru na náš strom dobrodějných přání a každý si mohl na list napsat to své…Děti například psaly: Abi bil o vánocích sníh, aby byla Země čistá, aby se stromům dobře rostlo, abi se nebojovalo ap. .
Nakonec děti dostaly vánoční balíčky s perníčky, co jsme spolu zdobili, se svíčkami, které jsme se staršími dětmi minulý týden vytvářeli a s pečeným čajem, který vyráběly děti ze starší skupiny. Také bonus: „zlaté“ prasátko z pomerančové kůry.
Šťastné Vánoce plné klidu a pohody, mnoho radosti při společně stráveném čase přejí i Pavla s Lenkou.
