Přesto, že je konec října, počasí nám opět přálo a byl krásný podzimní den. Cílem dnešní vycházky byl jeden z největších rybníků na Mladoboleslavsku – Červenský. Při čekání před školou, než se všichni sejdeme, jsme si prohlíželi v knížkách, co se děje zajímavého v říjnové a listopadové přírodě. Protože jsme se dnes chystali vyrazit k rybníku, dívali jsme se i na obrázky vodního ptactva a zvlášť nás upoutaly nohy lysky.
Představili jsme si i nový časopis pro děti „Prďáckej časák“, který je dětskou variantou „Pravého domácího časopisu“. Přečetli jsme si z něj krátkou ukázku, která se týkala toho, co si každý z nás nese za talenty, dary – něco, co máme jen my. Takové věci je potřeba si uvědomit a pracovat na nich, abychom se mohli navzájem obohatit. Časopis má široký záběr, od třídění odpadů přes jógu pro děti, sport, přírodu… Členy redakce jsou i děti, je to znát a je to dobře. Domluvili jsme se, že si ho budeme v kroužku půjčovat.
U částečně vypuštěného Červenského rybníka jsme si zahráli hry „Jdi a najdi“ a upravenou verzi Molekul – Na rybičky. Pavla vyprávěla dětem, že jako malá pod splavem našla jediné zástupce českých láčkovců – nezmary a v Klenici sbírala veliké škeble rybničné. Krátce jsme si také povídali o historii rybníkaření v okolí Dolního Bousova, kterých zde ve středověku bylo až 50 a Bousovu se také někdy říkalo „na ostrově“. Červenský rybník byl založen již roku 1542 a když nebyl po nějakou dobu využíván, bylo na jeho dně i fotbalové hřiště. Znovu obnoven byl v roce 1952.
Dalekohledem jsme pozorovali několik volavek popelavých na protějším břehu. Protože byl rybník částečně vypuštěn, mohli jsme suchou nohou přejít po splavu a pokračovat po břehu podél bývalého náhonu k Červenému mlýnu. Prohlédli jsme si stavidlo u Tovární nádrže a pak i další bývalý mlýn mezi hřbitovem a koupalištěm. Poslední čtvrthodinku jsme strávili na dětském hřišti a už za tmy jsme přišli ke škole.
