Vážení příznivci a milovníci přírody.
Obracíme se na vás s prosbou o pomoc.
V okolí obce Mužský, která je chráněná jako vesnická památková zóna, chce společnost Galafruit s.r.o vykoupit pozemky od místních zemědělců a přeměnit je v monokulturní, intenzivní ovocné sady. V našem kraji podobné sady vznikly již v okolí Dolního Bousova a další se prý budou budovat i v jiných částech okresu.
Kromě narušení celkového rázu krajiny, znamenají tyto sady poměrně velký zásah do přírody. Sady jsou pravidelně a za sezonu mnohokrát ošetřované chemickými postřiky, které se splavují do okolní přírody, potoků a studní. S ohledem na umístění sadů – v těsném sousedství CHKO Český ráj – se bojíme i o negativní ovlivnění chráněné přírody v CHKO Český ráj. Pro zavlažování sadů hodlá firma vybudovat nový vrt, který by mohl strhnout místním lidem studny a ti by přišli o cennou vodu, která jim již v posledních suchých letech chyběla.
Krajské a místní komunikace nejsou technicky uzpůsobeny tak, aby zvládly nárůst těžké dopravy, který provozování sadů přinese. Vzhledem ke stávajícím šířkovým poměrům vozovek může docházet při míjení vozidel k nebezpečným situacím ohrožujícím bezpečnost silničního provozu a k deformaci okrajů krytu vozovky a nezpevněné krajnice. Rovněž se obáváme znečišťování využívaných komunikací.
Mužský a jeho okolí je jednou z nejkrásnějších částí Českého ráje. Pojďme ho tak společně zachovat i pro další generace.
Podepište petici PROTI výstavbě intenzivních sadů na Mužském.
https://www.petice24.com/petice_proti_intenzivnim_ovocnym_sadum
). Výstup na vrchol Rýchory (1001 m) nám trval přibližně dvě a půl hodiny a hodně členů naší výpravy si sáhlo na dno svých možností. Jak jsme se blížili k cíli, hora se na krátkou dobu ocitla v mlžném oparu – tak jsme si s dětmi povídali, jak je jednoduché v takovém počasí v horách zabloudit. Počasí však bylo proměnlivé, chvílemi se dalo zahlédnout modré nebe a mraky, které po obloze doslova letěly. Na Rýchorské boudě bylo tolik sněhu, že děti sjížděly po její střeše na bobech. Výhled byl podivuhodný, slunce ozařovalo vzdálené vrcholky červenou barvou. Čekalo nás překvapení v podobě bílého poníka, který se tu volně procházel. Po svačině jsme se připravili k sestupu či sjezdu. Čtyřkilometrovou trasu, kterou jsme poctivě vyšlapali nahoru, jsme si mohli za odměnu sjet dolů. Sjíždělo se po etapách: Děti jsme pouštěli po krátkých časových intervalech, aby do sebe nenarazily a po určitých úsecích jsme počkali, až bude sestava opět kompletní. Na večeři jsme dorazili až za tmy. Byla pomazánka z červené řepy na pečivo nebo chléb a buřt guláš. Komu nechutnalo, vzal si ovoce. Večer jsme věnovali sušení mokrého oblečení a obuvi, povlékání postelí a také jsme nezapomněli na trochu ekologie: Děti shlédly krátký film o krásách Krkonoš a potom v týmech zkoušely zhodnotit své znalosti v poznávání místních živočichů a rostlin. Dověděli jsme se mnoho zajímavého například o tetřívkovi obecném – čím se živí, jak přežije zimu v Krkonoších a proč mu škodí, když lyžaři jezdí mimo vyznačené cesty.
