V sobotu 23. 11. 2019 probíhala výsadba stromků podél naučné stezky v okolí Dolního Bousova. Akci předcházely šestitýdenní přípravy, které obnášely výběr vhodných ovocných dřevin podle stanoviště a místních podmínek, žádost o dotaci od MŽP, jednání s vlastníky pozemků včetně Českých drah, vytyčení míst pro výsadbu, nákup vhodných sazenic z různých školek, zajištění kůlů a krytů pro stromky ap. Na sraz v 9 hodin dorazilo 32 dospělých a 25 dětí. Vysvětlili jsme si organizační věci a u první vykopané jamky jsme si názorně předvedli, na co je třeba dávat pozor a jak správně postupovat. (Kořeny nesmí směřovat vzhůru, místo roubu musí být nad zemí, zeminu je nutné smíchat s kompostem a hydrogelem. Opěrné kůly je nutné zatlouci do připravené jamky dřív, než se tam zasadí stromek…)
Pak už se každý chopil nářadí a pustil se do práce. Brzy jsme zjistili, že je dobré si práce rozdělit. Někdo se specializoval na zatloukání kůlů těžkou palicí, někdo na navlékání plastových košilek na kmeny sazenic, jiní střihali kusy pletiva a připevňovali kmínek ke kůlům speciálními úvazy.
Za Bakovkou směrem k Rohatsku dopoledne vznikla nová alej padesáti slivoní.
Poté jsme se přesunuli k železniční zastávce na Rohatsko, kde jsme směrem na Svobodín pokračovali výsadbou jabloní, třešní, ořešáků a jednoho doubku. Mezi informačními panely NS č. 10 a 11 tak vznikla nová alej 24 převážně ovocných stromků.
Poslední stromek, lipku, jsme zasadili v ulici Požárníků u trafo stanice ještě za světla, v 15 hodin.
Děkujeme všem, kteří pomáhali s náročnou přípravou celé akce, ale i všem, kteří přispěli k její fyzické realizaci.
). Výstup na vrchol Rýchory (1001 m) nám trval přibližně dvě a půl hodiny a hodně členů naší výpravy si sáhlo na dno svých možností. Jak jsme se blížili k cíli, hora se na krátkou dobu ocitla v mlžném oparu – tak jsme si s dětmi povídali, jak je jednoduché v takovém počasí v horách zabloudit. Počasí však bylo proměnlivé, chvílemi se dalo zahlédnout modré nebe a mraky, které po obloze doslova letěly. Na Rýchorské boudě bylo tolik sněhu, že děti sjížděly po její střeše na bobech. Výhled byl podivuhodný, slunce ozařovalo vzdálené vrcholky červenou barvou. Čekalo nás překvapení v podobě bílého poníka, který se tu volně procházel. Po svačině jsme se připravili k sestupu či sjezdu. Čtyřkilometrovou trasu, kterou jsme poctivě vyšlapali nahoru, jsme si mohli za odměnu sjet dolů. Sjíždělo se po etapách: Děti jsme pouštěli po krátkých časových intervalech, aby do sebe nenarazily a po určitých úsecích jsme počkali, až bude sestava opět kompletní. Na večeři jsme dorazili až za tmy. Byla pomazánka z červené řepy na pečivo nebo chléb a buřt guláš. Komu nechutnalo, vzal si ovoce. Večer jsme věnovali sušení mokrého oblečení a obuvi, povlékání postelí a také jsme nezapomněli na trochu ekologie: Děti shlédly krátký film o krásách Krkonoš a potom v týmech zkoušely zhodnotit své znalosti v poznávání místních živočichů a rostlin. Dověděli jsme se mnoho zajímavého například o tetřívkovi obecném – čím se živí, jak přežije zimu v Krkonoších a proč mu škodí, když lyžaři jezdí mimo vyznačené cesty.
